Víkend od 24. do 26. května strávili členové sboru na Domažlicku a v jeho širším okolí. Právě tam proběhly koncerty Smíšeného Jitra v rámci již 23. festivalového ročníku. Na programu byla tentokrát čtyři vystoupení během 48 hodin.
Půlhodinové zdržení na p á t e č n í m startu z Hradce ještě naskočilo díky dopravní zácpě u Prahy, a tak jsme na naše první působiště dorazili oproti plánu později. V tomto případě ale mírný skluz nevadil; náš koncert v plzeňské Betlémské kapli byl totiž součástí celostátní akce Noc kostelů. Budovou plzeňského sboru Evangelické církve metodistické proudila veřejnost, mnozí se zastavili a posadili v sále, kde postupně probíhaly programy účinkujících. Někteří z návštěvníků si poslechli náš koncert až do konce, jiní se zdrželi jen na chvíli, aby pokračovali v obhlídce dalších církevních staveb ve městě. Potěšilo nás, že hodně příchozích náš program zaujal.
Následoval přejezd do Domažlic, rychlé ubytování v internátu Střední zdravotnické školy a poté přesun do příjemného hostince Sokolský dům, kde pro nás byla zajištěna rezervace.
S o b o t a byla až do odpoledního odjezdu na koncert odpočinková a poznávací: prohlídka města, procházky, oběd. Velká část sboru se sešla na náměstí u vyhlídkové věže, aby pak z jejího ochozu po vystoupání 194 schodů poslala do éteru sborovou Ó, lásko, lásko. Tomu se prostě nedalo odolat!
Po čtvrté hodině jsme vyjeli na další “štaci“ – vstupy do mše z našeho francouzského programu a pak samostatný koncert. Mše začala v 18 hodin v prostorném a moderním kostele v Haibühlu, který je součástí bavorské obce Arrach. Ještě předtím ale bylo nutné dát do pořádku silně rozladěné varhany; tento úkon zaměstnal na hodnou chvíli našeho varhaníka, sbormistra (a současně varhaníka a varhanáře v jedné osobě) i varhaníka místního. Díky časové rezervě se stihla i zkouška; v jejím závěru už přicházeli první farníci. Všichni účastníci mše na náš koncert zůstali, další příchozí se dostavili jen na koncert. A tak jsme měli v malé bavorské obci ve výsledku početné publikum, které bylo očividně i velmi vnímavé a vstřícné; po závěrečné skladbě mnozí dávali najevo své uznání potleskem vstoje.
Další příjemné dojmy jsme si odnesli z místní fary, kde nám ženský spolek připravil bohaté občerstvení. Nevázla ani společenská konverzace a ti, kteří seděli v blízkosti místního pana varhaníka, zaznamenali jeho snaživé pokusy o komunikaci v češtině; měl totiž manželku původem z Janovic nad Úhlavou.
Po návratu do Domažlic jsme ještě poseděli a také zavzpomínali na našeho zesnulého člena Česťu Brandejse, který by měl právě narozeniny…
V n e d ě l i brzy ráno následoval start do Furthu im Wald s programem jako v Haibühlu předešlého dne. Povšechné příjemné dojmy haibühlské ale potlačilo hned po příjezdu na místo sdělení, že koncert zřejmě navštíví málo lidí, neboť se koná paralelně ještě jedna mše pod širým nebem. Tato obava se brzy potvrdila; do ohromného kostela přišlo asi dvacet farníků, již se evidentně – až na pár výjimek – chystali hned po mši k odchodu, přestože je farář uvědomil o našem následném vystoupení. Bleskurychlým přesunem z kůru před kostelní lavice jsme je přece jen trochu zviklali. Uvědomili si trapnost situace a tak se váhavě posadili a vyčkávali. Nelze pominout i praktický moment naší akce: nastupovali jsme uličkou u kostelních dveří, čímž jsme jim odřízli únikovou cestu. Kontinuální přemístění sboru tak farníkům poskytlo čas pro potřebnou dávku sebereflexe…
Program jsme výrazně zkrátili. Přesto byl na tvářích přítomných dobře patrný výraz příjemného překvapení a spokojenosti z uvedených tří skladeb. Je otázka, do jaké míry byli informováni ostatní farníci na mších před festivalem… Opět se vynořila příjemná vzpomínka na Haibühl s úžasným publikem a organizátory…
P1480297.jpgNásledoval přejezd do Kašperských Hor, místa našeho čtvrtého vystoupení. Zastavili jsme v Železné Rudě na občerstvení a po poledni dojeli na ospalé náměstí v Kašperských Horách. Před 14. hodinou jsme se začali přibližovat ke kostelu sv. Markéty a čekali na jeho otevření. Dostavil se sympatický organizátor, po zkoušce v ledovém kostele nás zavedl do našeho zázemí v budově kina a v 15 hodin začal koncert se stejným programem, jako v pátek v Plzni. I celkový průběh koncertu byl podobný, jen v menším měřítku: někteří návštěvníci přišli cíleně na celý program, jiní byli přilákáni zvenčí zvuky linoucími se z otevřených kostelních dveří; nahlédli, postáli a poslechli si část vystoupení.
Zmíněný pan organizátor se zhostil své úlohy opravdu komplexně, což rozhodně nebývá běžné: oficiálně zahájil koncert, měl pro návštěvníky k dispozici programy s informacemi o našem sboru, ujal se závěrečného slova a jak jsme si všimli, nezanedbal ani propagaci. Jistě by si zasloužil větší vstřícnost a ocenění své snahy na straně potenciálních návštěvníků. Byl v pohotovosti také při zkoušce; slyšel tedy i přídavek I Dreamed a Dream, svoji oblíbenou skladbu. Čím víc se blížil závěr koncertu, tím urputněji jsme se těšili na chvíli, kdy mrazivý kostelní prostor opustíme (a že už jsme na leccos zvyklí). Na chvíli nás tedy nepotěšilo, že nás pan organizátor vyzval k uvedení poměrně dlouhého přídavku. Venku na slunci mu pak ale bylo rychle odpuštěno…
Do Kašperských Hor za námi přijeli dva pořadatelé z pátečního plzeňského koncertu a pořídili s námi před kostelem několik fotografií. A pak už jen rychlý převlek a před půl pátou náš autobus vyjel k domovu. Tím pro nás skončilo další šumavské turné, do Hradce Králové jsme dorazili pár minut po 21. hodině.
Čtyři vystoupení sboru během 48 hodin na tomto přeshraničním festivalu byla těmi posledními v letošní sezóně. Do prázdnin máme před sebou už jen několik zkoušek a tradiční závěrečné posezení na závěr školního roku.