Smíšený sbor Jitro účinkoval na 25. ročníku Evropského festivalu duchovní hudby Šumava-Bayerischer Wald ve dnech 27. – 29. května 2022

Odjezd z Hradce Králové

Konečně jsme opět vyjeli na náš oblíbený festival, který se po třech letech mohl uskutečnit v normálním nastavení! V reálu to znamená, že se do česko-bavorského pohraničí sjíždějí na přelomu května a června a v průběhu tří týdnů především soubory české a německé, aby tu v kostelích vystoupily se svým programem. Někdy na festival přijedou také soubory z jiných evropských zemí, např. z Rakouska, Polska nebo Maďarska. Kvůli pandemii koronaviru v uplynulých dvou letech však nebylo možné klasickou verzi s osobní účastí účinkujících realizovat. O to víc jsme se už na letošní „Šumavu“ těšili. V pátek 27. jsme tedy vyjeli z Hradce před půl druhou, na místo prvního koncertu dorazili po čtyřech hodinách.

V kostele sv. Prokopa v Nezdicích jsme už před lety zpívali a dobře si pamatovali milé a pohostinné pořadatele. Měli jsme tu tentokrát samostatný koncert, protože sbor, který měl účinkovat před námi, svoji účast zrušil. Přes hodinu trvající vystoupení zahrnovalo nejen 16 uvedených skladeb, ale i průvodní slovo v podání dvou sboristek. Soustředěná pozornost návštěvníků, kteří na tak malou vesničku přišli v solidním počtu, potlesk publika vestoje a nakonec i dojetí – to vše pro nás bylo dostatečnou odměnou a uznáním. Každý z nás si ještě odnášel malý dárek a posléze k tomu přibyl i catering, který jsme si museli vzít s sebou jako „výslužku“. S pořadateli totiž bylo možné pobýt jen krátce, omezil nás domluvený čas příjezdu do ubytování. V penzionu Outline centrum v Jiřičné pokračovalo společné posezení s oslavnou příměsí, neboť několik členů sboru mělo v uplynulých dnech narozeniny. V podobném nastavení večera se počítalo i na den příští, oslavenců prostě bylo moc.

V sobotu 28. jsme dopoledne věnovali zkoušce, dámské osazenstvo doladilo výslednou verzi svého nového sborového kroje, a poté přejezd do Bodenmaisu, našeho dalšího působiště. Zastavili jsme na obědě v hotelu Annín a ještě předtím pořídili na blízké louce pár fotek ve sborových tričkách. Do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Bodenmaisu jsme dorazili s pohodlnou časovou rezervou, mše začínala v půl šesté. Pěvecky jsme do ní vstupovali z kůru dle pokynů místního varhaníka, pak následovalo naše samostatné vystoupení v přední části kostela, plného slunce a teplých světlých barev. Došlo na přídavek, zaznamenali jsme soustředěnou pozornost a zájem publika o skladby, jejichž melodiku, harmonii a kontrastní dynamiku někteří z přítomných slyšeli zřejmě poprvé. Sbormistr si dovolil zařadit i dvě světské skladby – lidové lyrické písně ze Slovácka a Slovenska, a obě zaujaly a zapůsobily nejen svou „jinakostí“, ale i citlivou sborovou úpravou. Po koncertě opět nebyl prostor ke konzumaci připraveného občerstvení na místě, tentokrát jsme byli vázáni domluveným časem na večeři v našem ubytování. I z bavorského Bodenmaisu jsme tedy odjížděli s výslužkou. Po večeři přišla na řadu obvyklá zábava spojená s další oslavou a několik zájemců si dopřálo aktivní zpestření na místní lanové dráze, což je v hluboké noci mnohem atraktivnější zážitek, než za bílého dne.

V neděli 29. nás znovu čekaly vstupy do mše, tentokrát v Bogenbergu, opět v kostele Nanebevzetí P.M. Snídaně, balení, odjezd z penzionu, který byl po dva dny jenom „náš“, přejezd do Bogenbergu. V zázemí nádherné bogenbergské katedrály proběhl převlek, rozezpívání; v půl jedenácté začala mše, do které jsme vstupovali z přední části kostela. Během šumavských festivalových pobytů jsme se zřejmě ještě nesetkali s tak milým a přívětivým panem farářem, jako tady. Ukázalo se, že je původem Polák; promluvil několik slov v polštině, češtině, ritus mše kombinoval s kázáním, ve kterém zmínil i Opavu jako město, které osobně zná, Českou republiku, Hradec Králové, dokonce náš sbor. Po mši se usadil v lavici i se svými ministranty a se zájmem sledoval náš program. Po hojně navštívené bohoslužbě zůstalo publikum v ohromném kostele i teď docela početné. Bylo potěšující z naší pozice sledovat, jak se zpočátku vážné a přísné tváře proměňují v přívětivější až usměvavé. Chvíli jsme si vychutnávali potlesk a pak Lukáš zařadil přídavek „Tebe poem“ ve volném rozestavení. Obestoupili jsme chrámovou loď kolem dokola, čímž jsme vzbudili mezi téměř odcházejícími posluchači nečekané překvapení. S tázavým výrazem se zastavili nebo vrátili do lavic, ale hned se nechali vtáhnout do panoramatického zvuku niterné skladby v duchu pravoslavné liturgie. Byl to nový zážitek, pro ně jako posluchače, ale i pro nás. V takto „rozmáchlém“ postavení jsme skladbu ještě nezpívali…

Po koncertě další sborová fotka v kostele, výklad místního ředitele kůru o historii kostela v překladu naší sborové kolegyně. V zázemí nám potom pan farář nabídl na památku růžence vlastní výroby a české knihy. Na odchodnou u autobusu zazněla naše oblíbená „Což se mně, má milá, hezká zdáš“, jež na chvíli zastavila kroky kolemjdoucích lidí, a následoval start do Klatov, kde byl v plánu pozdní oběd. Před čtvrtou hodinou jsme vyjeli z Klatov, na nábřeží v Hradci, našem cíli i startu, autobus zastavil po půl osmé večer.

Závěrečné společné foto v Bogenbergu

Byl to to víkend plný zážitků, dojmů, legrace i uspokojení. Děkujeme známému panu řidičovi, který nás opět bezpečně a bravurně dopravil tam i zpět. Dvoudenní pobyt na Šumavě pro nás znamenal také obyčejnou radost z toho, že spolu strávíme čas, budeme sdílet svoji zálibu vzájemně i s publikem a některé návštěvníky obohatíme novými zážitky a vjemy, což se pokaždé nemusí podařit. Tentokrát se to ale určitě stalo.
Letošní festivalový ročník proběhl téměř celý v české režii; zúčastnilo se dvacet souborů z České republiky a jeden z Německa.

Je jedním ze zadních představitelů zástavské hudební scény. Svou kariéru započal u místních božích muk, kde vedl pobožnosti za účasti až několika lidí. V průběhu tohoto slibného začátku se zhostil takových projektů jako například nácviku písně Mária, Mária…. nebo provedení jednohlasých loretánských litanií v úpravě "ne-unisono". Dosud sice nezískal žádnou cenu na mezinárodních prestižních soutěžích, avšak osobitost jeho hudebního projevu i svědomitost, se kterou k nácviku skladeb přistupuje, napovídá, že v budoucnosti ani žádnou nezíská. Václav Metoděj Uhlíř je již ve svém nezralém věku velkou nadějí zástavského hudebního života a jeho úspěchy již nyní přesahují hranice této osady.

Zástava = osada na pomezí katastrálních území Bohumilče a Újezdu u Sezemic, čítající 19 domů a 38 obyvatel. Osada leží při jižní hranici královéhradeckého kraje a je obklopena lesy a bažinami.