Koncem letošního května by to bylo přesně 13 let, co se naše královéhradecká sborová sestava naposledy zúčastnila pěvecké soutěže. Šlo tehdy o mezinárodní klání Festa Choralis a rok 2009. Uskutečnilo se v Bratislavě a Smíšené Jitro si odtud přivezlo zlaté pásmo s téměř maximálním možným počtem bodů.
Choralia je celostátní hodnocená přehlídka amatérských sborů dospělých, která se koná každý rok na jaře v Praze a Chrudimi a na podzim v Mikulově. Pořádá ji Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Náš nový umělecký šéf Lukáš Mekiňa zařadil účast na této soutěži do sborového plánu už vloni na podzim, tedy zcela na začátku vzájemné spolupráce. I když v celostátní soutěži není konkurence tak silná, jako bývá na mezinárodních soutěžních festivalech, přesto jsme mnozí tento sbormistrův počin vyhodnotili jako poněkud odvážný.
Dne 26. března jsme se tedy s dalšími deseti sbory postupně sjeli do místa děje, odsvěceného kostela sv. Šimona a Judy v ulici U Milosrdných v Praze, který nyní slouží jako koncertní síň. Soutěžilo se v kategorii A – sbory komorní (12-24 členů) a v kategorii B – sbory smíšené (od 25 členů), výkony hodnotila tříčlenná profesionální porota. Program musel povinně obsahovat skladbu s českým textem, úpravu lidové písně a další libovolné skladby, to vše v limitu 18 minut včetně příchodu a odchodu sestavy. A tak to „šlo jako na drátkách“, přesně podle stanoveného pořadatelského harmonogramu, včetně akustických zkoušek.
Naše vystoupení tvořily čtyři skladby: první z nich, „Gloria“ současného litevského skladatele Vytautase Miškinise, máme v repertoáru už dlouho a pokládáme ji za „vypiplanou“. Doufali jsme, že porota ji vyhodnotí stejně. Skladba zazněla v pozměněném sborovém postavení, tak jak to předem Lukáš určil, aby měla optimální zvuk. Po návratu „na značky“ jsme pokračovali lidovou písní „Už je slunko“ v nádherné úpravě Arnošta Košťála. Spojily se v ní dvě nutné soutěžní podmínky – lidová píseň a český text (i nářečí se počítá). Následoval opus „Ave Maria“ skladatelky Terezy Surovíkové. Ta byla osobně na soutěži přítomna, protože vede komorní sestavu ostravského Moraviachoru, rovněž účastníka soutěže. Vystoupení jsme uzavřeli nejvýraznějším kusem, a tím byl „Sanctus“ mladého autora Ondreje Hutníka. Rychlé a důrazné části skladby jsou velmi efektní, ale nikoliv podbízivě laciné. S nimi ostře kontrastují pomalé pasáže s košatou a zvláštní harmonií, které nebylo zrovna lehké nastudovat. Díky svým rytmickým a harmonickým protikladům nenechá Hutníkův „Sanctus“ posluchače v klidu.
Ve chvílích volna jsme si mohli dopřát procházky po Praze v nádherném a neobvykle teplém počasí i občerstvení v libovolně zvolených restauracích pražského širšího centra, kde už přímo kypěl turistický ruch.
Před půl sedmou večer skončila svoje vystoupení poslední sestava přehlídky, sraz všech účastníků byl stanoven na sedmou. Sbory se dostavily a očekávaly příchod poroty s jejím rezultátem. Čtvrt hodiny se nic nedělo, a tak si netrpělivé pěvecké fórum porotu „vyzpívalo“. Přišla s úsměvem a se sdělením, že rozhodování bylo těžké. Poté začala udělovat stříbrná a zlatá pásma, což napovědělo, že celková úroveň sborových výkonů byla na dobré úrovni. A když si posléze náš sbormistr převzal od poroty pásmo zlaté, dostavila se radost a pocit uspokojení z toho, že naše snaha, práce i nervozita stály za to.
Po vyhlášení výsledků následoval tzv. ateliér: společný nácvik tří skladeb s předem určeným lektorem a poté jejich společné uvedení. Kratičká skladba J. S. Bacha i vkusná úprava lidové písně znamenaly pro všechny hlasové sekce poměrně jednoduché opusy, téměř „listovky“. Třetí skladba, vokální studie současného německého skladatele, však byla po náročném dnu a téměř v devět hodin večer mnohem obtížnější. Nácvik této skladby přerušila porota s návrhem, abychom se rozloučili společným zpěvem právě zvládnuté lidové písně, tím přehlídku definitivně ukončili a rozjeli se do svých domovů. Byl to vynikající nápad, únava už dostihla úplně každého.
Pěvecká soutěž Choralia v Praze uzavřela naši triádu nejdůležitějších sborových dnů v měsíci březnu: 24. 3. jsme měli zcela zásadní sborovou zkoušku, další den následoval náš samostatný a úspěšný benefiční koncert pro Ukrajinu v rámci celorepublikové akce „Zpíváme pro UNICEF” a sobotu 26. března jsme celou vyplnili pobytem v Praze s účastí na soutěži, které jsme se po tak dlouhé absenci na sborových kláních zhostili se ctí.
