Naše třetí prosincové vystoupení nepředstavovalo adventní koncert v pravém slova smyslu. Byli jsme s jednou sborovou skladbou zařazeni do posledního dílu tradiční série České televize – benefičních Adventních koncertů. Pořádají se už od počátku devadesátých let minulého století a jsou vždy zaměřeny na lidi s konkrétním hendikepem a na jim pomáhající organizace a instituce. Výtěžek letošního čtvrtého koncertu série je věnován autistickým dětem, jejich rodičům a olomouckému spolku JAN – Jdeme Autistům Naproti.
Pokyn pro sbor zněl: ve čtvrt na jedenáct na místě, tj. v chrámu sv. Cyrila a sv. Metoděje v pražském Karlíně. Postupně jsme dorazili na parkoviště přímo u kostela a odložili si věci v určeném zázemí. Tím bylo blízké Karlínské spektrum, zařízení pro volnočasové aktivity dětí a mládeže.
Vnitřní prostor této baziliky byl přímo úchvatný: hra a kompozice světel se prolínala s nádhernou výzdobou, jež pod množstvím světelných paprsků zmatněla a vytvářela spolu s nimi téměř magické prostředí. Nikdo nemohl pochybovat o tom, že nasvícení chrámové lodi je dílem profesionálů. Po chvíli čekání nás režisér Adam Rezek vyzval k nástupu před lavice, abychom si vyzkoušeli postavení sboru, instaloval se mikrofon pro sólistu a zkouškou skladby se rozhodlo, zda umístění sboru akusticky vyhovuje. Byli jsme asi půl hodiny svědky vzniku komponovaného pořadu, jakým každý tento adventní koncert bezesporu je. Měli jsme možnost pozorovat tvůrčí práci televizního štábu, poslouchali režisérovy pokyny ohledně nástupu, odchodu, kdy budeme v záběru, kdy mimo,v kterém okamžiku máme dostat tón a začít. Dvakrát jsme přezpívali skladbu Nearer, my God, to Thee a v pauzách pozorovali, jak režisér prostřednictvím svého mikroportu komunikuje s ostatními členy štábu. Většinou jsme ani nepostřehli, odkud na něho v tom ohromném prostoru směřují odpovědi, dotazy, vysvětlení a komu posílá své instrukce a pokyny on sám. Bylo potřeba skloubit dohromady jednotlivá vystoupení s rozhovory, jež vedli moderátoři a herci Ester Janečková a Jan Potměšil s rodiči autistických dětí i zástupci spolku JAN. Bylo potřeba nazkoušet jednotlivé sekvence slova mluveného, hudby a zpěvu i ukázek videí ze života autistů a jejich rodin a dodržet přesnou minutáž jednotlivých čísel programu. Práce opravdu hodně detailní a náročná, aby výsledná forma pořadu působila kontinuálně a nenásilně.
Po dopolední zkoušce bylo volno až do generálky, tedy do patnácti hodin. Využili jsme ho individuálně nejen k pořízení oběda, ale i k procházkám po Praze, posezení v kavárně i odpočinku v našem zázemí – poněkud přetopeném baletním sále. Někteří dokonce stihli návštěvu výstavy Jiřího Šlitra. Před generální zkouškou v krojích jsme se trochu rozezpívali v zázemí a kolem půl čtvrté se shromáždili v kostele, čekajíce na pokyn režiséra. Stačilo jednou přezpívat, i vše ostatní bylo jasné a určené.
Generálka pokračovala a my vykročili k návratu do zázemí. Ve vchodu do baziliky jsme se potkali s věhlasným houslovým virtuosem Václavem Hudečkem a jeho chotí Evou, herečkou a posléze spisovatelkou (roz. Trejtnarovou). Zřejmě venku něco z naší zkoušky slyšeli a neváhali nám s upřímným úsměvem sdělit, že to bylo krásné a že se oba moc těší na večer! Na schodech před kostelem jsme zaujali postavení pro pořízení fotky. Před druhým záběrem najednou zezadu přispěchal frontman skupiny Kamelot Roman Horký s prosbou, zda by se s námi mohl vyfotit a poté vystavit fotku na facebook. Focení samozřejmě proběhlo a my se povzneseni vraceli do našeho baletního sálu. Chvála a pozornost profesionálů amatéry přece vždycky potěší!
Ve zbývajícím čase následovaly už jen přípravy, soustředění a těšení na náš výstup. Před koncertem jsme ještě mezi sebou vybrali 3400,- Kč na konto spolku JAN a ve tři čtvrtě na sedm stáli připraveni na místě a čekali na pokyn k nástupu před obecenstvo. Přezpívání skladby Nearer, my God, to Thee trvalo tři a půl minuty, byl to mžik. Jakmile jsme se ocitli mimo záběr kamer, opustili jsme prostor před lavicemi a vyrazili směrem k zázemí; pak už jen sbalit a domů. Do Hradce jsme vesměs dorazili kolem dvacáté hodiny.
V Praze jsme strávili celý den, což byl značný časový nepoměr vzhledem k délce našeho vystoupení. Ale nelitujeme – byla to pro nás zase nová a zajímavá zkušenost. Těší nás, a sólistu Vaška Malého obzvlášť, že se vystoupení povedlo. A navíc je tu uspokojení z toho, že jsme se stali součástí něčeho užitečného a taky k tomu sami přispěli. A to potěší neméně.
Odkaz na iVysílání České televize: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12597160377-adventni-koncerty-ceske-televize-2019/219562224300004 (naše vystoupení začíná v čase 16:21).
